,,Čím více poznávám lidi, tím více miluji svého psa."

Toto motto nad postelí v mém pokojíčku, které jsem si napsala jako malá holka mne provází od

doby, kdy jsem smolila první věty do mého ,, památníčku ."

Vždy jsem věděla, že irský vlkodav bude součástí mé ,,smečky ", jen ta cesta k němu trvala na

můj vkus.. trochu déle.

Rodiče slibovali a kladli podmínky: ,, až budeš větší, hodnější, až vyhrajete v košíkové mistrák, až

budeš psát krasopisně, až budeš uklízet svůj pokoj "... prostě těch ,, až ažů" bylo na mou

netrpělivou povahu příliš.

Křivdila bych jim, kdybych nepřiznala, že se snažili uspokojit mé touhy. Nejdříve pořídili akvárko,

když Pavlinka neprojevila dost nadšení, přikoupili želvu, pak kocoura. Nutno podotknout, že má

maminka se bála i mouchy a když jsem jí na svátek přinesla myšku pojmenovanou na její

počest ,,Věruška", letěly jsme i s Věrkou okamžitě z bararáku.

Ještě nyní cítím chlad schodů na kterých jsem se plačíc loučila se životem s představou

promarněného bytí bez čtyřnohého kamaráda.

A pak to přišlo. Prostě jsem si uvědomila, že bude asi nezbytné zasáhnout a pořídit si vysněné

zvíře sama!

Můj první vlkoušek v životě. Byl nádherný, celý bílý, tmavé, hluboké oko v kterém jsem se při jeho

pohledu utápěla jako Alenka v říši divů. Mohutná kostra, statný postoj dával jasné ochranitelské

signály. Pořídila jsem mu honosné jméno ,,Floppy " - jemný a flexibilní. Modré vodítko a obojek s

kamínky zářily všude na našich cestách. Poslouchal na první povel. Co na tom, že žil a žije pouze

v mých představách. Nejlepší kamarád a posluchač dětské dušičky. Ještě dnes vedeme dlouhé

debaty o životě.

Když jsem tatínkovi na dotaz kam jdu stále odpovídala, že musím vyvenčit Floppíčka a opravdu

jsem ho verbálně pobízela k odchodu, misku s vodou jsem mu svědomitě měnila, otec od

kamaráda přinesl velšteriéra CARA. Byla jsem v sedmém nebi, ale brzo se ukázalo, že život s

teriérem není ideální pro kynologií nepolíbenou rodinu. Carik velmi rychle využil své teriéří nadání a

smečku si ochočil k obrazu svému. Zdrhal, kousal, vrčel, ale otec si v něm našel parťáka a byli

nerozlučná dvojka. Caríček je pochován na Vysočině u chalupy, kterou tolik miloval.

Při studiu jsem si poctivě vydělávala a KONEČNĚ jsem si pořídila mého psa. Byl to PAN PES s

nádherným rodokmenem. Německý boxer ADAM. Pan Božský byl báječný. Věrný, sametový, 

oddaný kamarád po kterém jsem vždy toužila. Trénovala jsem třífázově basket na sportovní škole

a všechen ostatní čas jsme se s Áďou věnovali sportovní kynologii. Dosáhli jsme ZZO 3,ZPS 2 i

ZPO 2.

Cesty života jsou klikaté a tak jsem se na nějaký čas odstěhovala za velkou louži. Ani zde jsem

dlouho nevydržela bez psího kamaráda, fenky německého ovčáka BONIE- ( pretty ). Boninka byla

bezvadná parťačka. Měla i jeden vrh štěňátek, které se společně s maminkou dožili vysokého

věku.

S návratem na rodnou hroudu jsem se usadila. Sice jsem skoro veškerý čas trávila v náročné

práci, ale odskočila jsem si porodit synka Šimona Daniela, kterému zůstalo ,, pracovní "

pojmenování Štír. Konečně jsem byla tááák velká holka, že jsem si mohla pořídit vysněného

irského vlkodava, který se narodil 23. dubna jako já. Byl nádherný. Naměřených 85 cm v kohoutku

na svodu ve Věťřkovicich, dávalo tušit tělo obříka. Právoplatný člen rodiny. Žili jsme hodně aktivní

život a tak DUDY vlastním jménem Brett Bohemia Valois jezdil na raftu, podnikal procházky s

ostatními psími kamarády, následoval nás na bruslích, kolech i běžkách. Štírek jej považoval za

brášku. Dudy užíval života, zdravý, veselý, společenský. Jednoho rána začal kulhat na zadní nohu.

,,Ok ...tak ho raději vezmu k veterináři, co když to má pohmožděné." MVDr. Herčík pohlédl od

stolu na pajdajícího psa : ,, mám pro Vás smutnou zprávu, jedná se osteosarkom". Nemohla jsem

uvěřit. Trvala jsem na RTG, které rakovinu kostí potvrdilo. Dudy se dožil pouhých 3 let. V ten

moment se vám zhroutí svět.

Jednou vlkouš, vždycky vlkouš.

Prázdnotu v našem srdci vyplnila fenečka IW JET'AIME Legenda Belfast Midas od paní Šináglové.

Sebevědomá, hrdá, svá, sněhově bílá holčička, která ,, vychovávala " naši dceru Roxane od

prvních krůčků. Ráda vzpomínám na časy, kdy páníček Ian běhal po parcích na Vinohradech u

naší firmy, nebo ve Statenicích, kde jsme měli baráček a vykřikoval : ,, jet'aime,

jet ́aime come to me plese "!To pak vypadal jako dokonalý poeta :) Jet ́aime byla opravdová,

pravá holka z Irska. Nesnášela pobyt ve vnitřních prostorách. I v nejkrutějších mrazech a

plískanicích jsme ji nepřemluvili k pohodlí domácích pelíšků. Užívala rozlehlou zahradu s drátěným

plotem a ocenila každého kolemjdoucího. Bylo to děvče neskutečně zvědavé. Zamilovala se do

pošťačky, kterou netrpělivě každé ráno vyhlížela a společně spokojeně debužírovaly doručovatelky

svačinu. V březnu, 20.tého ( vím to přesně, protože má svátek Roxane - v překladu světlo, tedy na

Světlu ) nás nikdo nevítal. Okamžitě jsem vytušila nejhorší možný scénář. Jet'aime jsme našli v

boudě bez známek života. Zástava srdce v šesti letech. Předešlá vyšetření vždy nulová. Odpočívá

pod třešní naší zahrady, kde sváděla boj s ptáky o sladké plody. Často na ni vzpomínáme, jak by

si nyní ráda dopřávala společnost našich holčiček.

Když odešla Jet'aime, celá rodina přestala fungovat. Nic nedávalo smysl. Život se zastavil. Na

zahradu nikdo ani nemohl vkročit. Ta bolest se nedala unést.

Osudové setkání s jedinečnou, inspirativní, zábavnou a neskutečně silnou ženou Janou

Buchingerovou a jejím manželem Erichem nás obohatilo o nejmilejšího psa na světě GRAHAM

MEZI KAMARÁDY, ( a to jsme si jeli pro holčičku :), ale i o jiný, řekla bych i snad duchovní rozměr

bytí. Jany rodina nás mile přijala do psího světa Mezi kamarády. Poznali jsme i páníčky

Grahámkových sourozenců a jezdili k nim na Béďov. Nádherné časy.

Grahámkovi se přezdívalo ,,ŇuŇu". Jinak to nešlo. Totální podsukňák, miloučký vlkodávek s

báječnou povahou. Parťák a osobnost, který si v jeho pouhém roce po náročné operaci torze

vybojoval právo na život. Tenkrát nám moc a moc pomohl Nadační fond IW paní MVDr. Zuzany

Málkové, které za její práci patří neskonalé uznání a respekt.

Ňuňu po operaci nikdy pořádně nepřibral, kastrůlky jedl spíše z donucení, ale na energii mu to

vážně neubíralo. V 5 letech začal užívat podporu na srdíčko a pan doktor se obával o jeho zdraví.

Ale naše ,, statečné srdce " se dožilo bez 5 měsíců důchodového věku. Odešel nám na rakovinu

kostí. Je nám po něm moc smutno, ale v našich srdcích žije dál.

Když bylo Roxance 10 let, splnili jsme jí přání, mít pejska co se vejde do tašky a nasáčkuje-li se s

ní do postele, nebude ji totálně vytlačovat, jako Ňuníček, který byl v této disciplíně přeborník. Do

naší rodiny tak k vlkodavovi a kočičce Bali přišlo malé, chlupaté klubíčko bichon frisé z chovné

stanice paní Ivany Slapničkové Charnett Monsieur. Je nasnadě, že Roxane potřebuje svého

Cyrána. Proto náš malý - velký muž, který jak se sluší má náruživé francouzské srdce milovníka,

ale komplex z malého vzrůstu, obklopen vlkodavy nese hrdé jméno CYRÁNO. Francouz, jak je

také často nazýván, nesl odchod svého většího bratra ŇuŇu velmi špatně. Přestal jíst, jen smutně

hleděl ke dveřím, kdy se mu ten ,,přerostlý bišón " vrátí. Bylo to moc nesnadné a smutné období.

U branky nikdo nestrkal hlavu nad plot aby vás přivítal, víko od koše majestátně trůnilo na svém

místě, sedačka zela prázdnotou. Byli jsme zoufalí. 

Plačíc jsem si hodiny ,,vylévala" srdce Janě Buchi, která mi byla velkou oporou.

A pak to přišlo! Jana : ,, Pavli, víš co? Má kamarádka má nyní štěňata, ona je taková mladá, ještě

bláznivá, strašně do vlkodavů zapálená, bere to všechno vážně, ona Ti mimi určitě nedá, ale já se

jí zeptám, třeba poradí jak dál". Jupíí!!!! Naděje!!!

Stojíme v Blansku na nádraží, já se Štírkem a Roxy. Čekáme na Janu a tu ,, zapálenou "

kamarádku. Klepou se mi kolena. Nevím, zda to dám. Vidět vlkodava a ještě miminka po Ňuňu

odchodu. Stejně se mu nikdo nevyrovná.

Z úvah mne vyruší silniční prach stoupající do očí a skřípot brzd . Nějaký blázen se přiřítil k

chodníku. Dodávečka polepená samolepkou vlkodava s nápisem Ar'Daroth chovná stanice IW.

Srdce buší, Jana se usmívá a mladá paní si mne a děcka měří pohledem. V autě řidička moc

nemluví. Konverzaci udržuji s Janou, která bliká povzbudivým pohledem. Jsme na místě. Domov

paní odměřené.

Bože! Za brankou nás vítá smečka paní domu. Jsem v koncích. Takovou nádheru jsem ještě

neviděla. Chlupaté bradky a vrtící ocasy. Přesně irský vlkodav, dle mých představ, v celé své

kráse. Strnulý výraz v zájmu ... hlavně udělat dobrý dojem ... šel do háje.. propletli jsme se

klubkem čumáků až do kuchyně.. začaly se oťukávat... vyprávět... mazlit miminka...po křehké

lávce důvěry přešlapovat po malých krůčcích...

Jsem té ,, mladé paní. " Markétě Stejskalové (ch.s. Ar'Daroth ) neskutečně vděčná za důvěru,

profesionální chovatelský servis, výstavní i kynologickou podporu, mnohá přátelská setkání,

spoustu legrace a slz, které společně zažíváme na našich cestách životem. Poznala jsem silnou

ženu s jasným názorem, který neváhá vyjádřit i v případě nelibosti ostatních, zapálenou

chovatelku s opravdu poctivým přístupem k plemenitbě, báječnou společnici a milující bytost,

která je tu vždy kdy je potřeba pro rodinu, včetně té psí i té početné kamarádské.

A tak to všechno začalo:) přivezli jsme si Kytičku a za rok její sestru Giginku.

V naší rodině máme momentálně z chovné stanice Ar'Daroth dvě feny. Flower Ar'Daroth - IW,

Guinevra Ar'daroth - IW, Cyránek - Fr. Bišón ( Charnett Monsieur ) a Čedárek - Perský kocour ( Samuel Very Lucky )

Děkuji Ian Hamilton za zázemí, trpělivost, lásku a porozumění, Roxy a Štírkovi za to, že jsou tak

báječné a šikovné děti, které nám dělají radost a na které jsme právem pyšní.